O mně

Rád bych zde napsal:
“Ahoj, jmenuji se Pavel a focením se živil už můj prapradědeček, po kterém se dědil fotoaparát z generace na generaci.”

Pravda ale nemůže být dál. Od malička jsem byl vychováván spíše pragmaticky, k praktickému a technickému životu. Což je docela vzdálené od umění a focení. K umění jsem měl ale sklony. Chodil jsem do souborů tanečních, pěveckých a nakonec i divadelních. Jak jsem se teda k focení dostal?

Svůj mimoškolní čas jsem strávil převážně ve skautu nebo fotbalem. Překvapivě byl u počátků mých fotografických choutek skaut. Na táborech jsem si půjčoval foťáky od starších kamarádů, kteří měli lepší foťáky. Zrcadlovka byla pro mě tak vzdálená věc, že jsem se zpočátku bál ji vůbec držet v rukách. Co kdyby mi spadla, žejo? Kromě mé záliby být na fotkách, před objektivem nebo u mikrofonu jsem objevil nové kouzlo. Focení mně vyvolávalo zvláštní pocit radosti. Radosti z každé povedené fotky. Až později jsem zjistil, že fotkou vlastně tvořím obraz. Obraz je zachycení okamžiku. Na ideálním obrazu jsou dodržovány kompoziční pravidla. Je třeba mít cit pro barvy a hrát si se světlem. To samé platí pro fotografie.

Zároveň je u fotografie potřeba znát svůj přístroj, aby byl správně nastavený a ideálně se v technice trochu vyznat pro koupi toho nejvhodnějšího vybavení. A zde se setkal můj svět umění a technického přemýšlení. 

Ve svých středoškolských letech se mi podařilo přesvědčit mamku, že nutně potřebujeme digitální zrcadlovku a mé focení se s ní posunulo. Konečně jsem měl čím fotit. Dodnes jsem za tuhle maličkost vděčný, protože moje mamka neměla peníze na podobně drahé věci. Jsem si vědom toho, že foťák který stál víc než 20 000,-Kč byl velký zásah do rodinného rozpočtu. Číst si o vlastnostech fotoaparátů, objektivech a zkoumání jak to všechno funguje mě opravdu překvapivě bavilo. Ještě víc mně ale bavilo dělat fotografie, které dělaly radost lidem kolem mě. 

Rady starších “Foť, foť a foť, aby ses zlepšil.” se ukázaly být pravdivé. Časem jsem se dostal do fáze, kdy jsem se focení věnoval tak intenzivně, že už to šlo jen velmi těžko skloubit s prací. Není to totiž jen víkendové focení. Jsou za tím i hodiny výběru a úprav k perfektnímu výsledku. 

No a tak si dnes čtete můj příběh o tom, jak jsem se dostal k něčemu, co jsem nikdy nestudoval a nebyl jsem k tomu veden. Přesto rád slýchám to slastné oslovení: “fotograf.” 

Až časem jsem si uvědomil, že samotné umění mám přímo ve jménu. Umění, anglicky art, mě tak provází celým mým životem, protože ho můžu vidět při každém podpisu. mARTinek k Vašim službám.

Kde jsem fotil?

Photo Pavel Martinek | © Copyright 2021 | Patrikorsak.cz |